Czech Union of the Deaf, z.ú.

Studio N: ChatGPT, nebo Bard? Porovnali jsme umělé inteligence

Vítek Svoboda: Je čtvrtek 27. července, posloucháte Studio N, tady je Vítek Svoboda (hudba). Dnes o tom, jak jsme porovnali AI jazykové modely. (hudba) Co umí v současnosti dostupné jazykové AI modely? Na 12 úlohách jsme otestovali ChatGPT-3.5, ChatGPT-4, Google Bard a Microsoft Bing. V čem se jim dařilo a kde jsou zatím naopak nepoužitelné, o tom teď budu mluvit s vědeckým redaktorem Deníku N Petrem Koubským. Petře, ahoj, vítej.

Petr Koubský: Ahoj Vítku.

Vítek Svoboda: Petře, tys udělal velký test čtyř jazykových modelů. Pojďme si nejdřív ty jednotlivé modely představit jeden po druhém. ChatGPT má v tomhle testu teda hned dvě zastoupení, ta verze 3.5 a 4.

Petr Koubský: Je to tak, to je model od společnosti OpenAI, je to ten, který je asi veřejnosti znám nejlépe, protože ChatGPT-3.5 je volně k dispozici od podzima loňského roku, každý si s ním může hrát, a to i tady u nás v Česku. Chatu GPT-3.5 vyšla potom nová verze, čtyřka, ta je taky k dispozici, ale už ne volně, ta je za peníze, musí si člověk zaplatit 20 dolarů měsíčně, aby ji mohl používat a je dost odlišná od té neplacené verze, takže stálo za to každou z nich prohlédnout zvlášť.

Vítek Svoboda: A pak tam jsou ještě další dvě.

Petr Koubský: Pak tam jsou další dvě, Microsoft Bing je model konverzační, který je odvozen od toho GPT tři a půl… Tři pět, tři a půl, asi občas přepnu v tom vyjadřování.

Vítek Svoboda: Jasně.

Petr Koubský: Trošku upravený, ale v zásadě vychází z tohoto modelu, protože Microsoft je hlavním investorem společnosti OpenAI, takže si převzal i tenhle model. Naproti tomu Google Bard je zcela odlišný jazykový model vyvinutý ve společnosti Google, která nemá s OpenAI nic společného, naopak je hlavní konkurencí. Takže tam bylo hodně zajímavé, jak moc se bude podobat nebo lišit od těch tří, kteří jsou vlastně příbuzní.

Vítek Svoboda: Hm, hm, rozumím. A jenom abych ještě pochopil, ten princip, na kterým ty jazykový modely fungujou, je vlastně shodnej, ale jsou do nich nalitý různý informace? Kdybych si to měl představit, je to jako mozek, kterej je vždycky skoro stejnej, ale vždycky je do něj nalito jiné množství a třeba jiných informací?

Petr Koubský: Je to z větší části pravda, jak to říkáš, ovšem s tím, že my vlastně nevíme, jak moc velký rozdíl v tom principu nastavení, nejenom těch informacích, na kterých se to učilo, ale i v tom, jak je to uvnitř propojeno a uspořádáno, mezi těmi modely je. (hudba) Dokonce to nevíme ani v případě těch nejbližších příbuzných, jako jsou ty dvě verze GPT, protože tam určitě nějaké změny proběhly, ale OpenAI navzdory tomu, že má v názvu slovo „open“ se tím nějak moc nepochlubila, co všechno tam udělala. A jak moc se od toho liší jazykový model, který vyvinul Google, to taky nevíme. Je to na stejném základním matematickém principu, ale to provedení, jak moc je odlišné nebo není, to v tuhle chvíli je předmětem střežených firemních tajemství.

Vítek Svoboda: OK. Jaké úkoly jsi tadytěm jazykovým modelům dal?

Petr Koubský: Já jsem přemýšlel, co bude tak vhodné pro posouzení jejich schopností a pro porovnání toho, v čem si který vede lépe a hůř. Dneska se jazykové modely většinou testují na takových zábavných úkolech, jako slož rýmovaný životopis Alana Turinga nebo něco na ten způsob, to je jistě velmi zábavné, ale moc často na to nepřijde řeč v praktickém životě. Zkusil jsem proto nějak… Zaprvé trochu napodobit úlohy, které by se asi daly prakticky využít, typickým příkladem je třeba odpověď na mail. Dal jsem jim mail, smyšlený, aby se v něm někdo nepoznal, a řekl jsem: „Napiš na to zdvořilou zamítavou odpověď.“ A nechal jsem je, aby ji napsali. To je jeden typ úkolu. Jsme novináři, pracujeme s textem, takže tam bylo několik úkolů typu: najdi stylistické chyby v textu, navrhni k tomuhle článku vhodný titulek, udělej z toho článku souhrn a podobně. No a potom tam byly úlohy, které testovaly, kde jsou meze možnosti těch modelů. Typický příklad je matematika, jak moc to dovede vyřešit nějaký úsudkový příklad. Typický příklad je nějaké odvozování závěrů z faktů. Posbírám… Nechám ten model posbírat nějaká fakta, zhruba ho navedu správným směrem a podívám se, jestli z nich dokáže vyvodit správný logický závěr. A potom tam jsme otestovali například překlad z angličtiny do češtiny, čistě pro poučení, jestli se nějak liší od toho, co nám dá Google Translate nebo DeepL, ty běžné nástroje, které lidi používají. To bylo taky zajímavé mimochodem.

Vítek Svoboda: A v čem?

Petr Koubský: Já jsem čekal, že třeba Google Bard a Google Translate budou překládat úplně stejně. Že se nebudou ničím lišit. Je to od stejné firmy a je to stejná, je to v zásadě stejná technologie. Ale ukázalo se, že ten Bard překládá lépe. Dal jsem tomu poměrně těžký text, kousek sci-fi novely Neuromancer od Williama Gibsona, nechal jsem uhodnout ten stroj napřed, jaká je to knížka a kdo je její autor, to zvládly všechny dobře. A potom tam je úvodní pasáž, poměrně známá pro ty, kdo to čtou, taková až ikonická, a hned v druhém odstavci se vyskytuje nějaká slangová přímá řeč a pokus o takový vtip a to je těžký přeložit. To je dokonce těžký přeložit i pro lidského překladatele, pokud nezná ten americký slang a pokud nemá trošku kulturní přehled. A přesto některé z těch modelů, konkrétně zrovna ten Bard, si s tím poradily velice dobře.

Vítek Svoboda: Je něco, co zvládly perfektně? Co ty současné modely, jak by třeba vyplynulo z toho testu, umí řekněme levou zadní?

Petr Koubský: Velice dobře všechny zvládly některé z těch rutinních úkolů, o kterých jsem mluvil. Třeba odpovídání na mail, s tím jsem byl v zásadě velmi spokojen. A v čem ale opravdu excelují, to je, když jim předložíš vyprávění o něčem, co se stalo, nějaký jev, nějaká událost a zeptáš se, čím to asi je? Navrhni mi nějaké důvody, vysvětlení, hypotézy. Jaký je příčinný mechanismus téhle záležitosti? Tam se potom velice dobře uplatní to, že mají takovou tu bujnou fantazii, že dovedou halucinovat, jak se říká, takže ony nemají takové ty zábrany, jako má člověk, který se nad tím zamyslí a řekne si: „Ale ne, to je blbost, to ani říkat nebudu.“ Tak tuhle blokádu oni nemají a díky tomu dokážou navrhovat ty hypotézy velice zajímavě. Je potom samozřejmě na člověku, aby si to přetřídil a vybral z toho, co dává smysl a co ne, ale jako generátor nápadů mi připadají vynikající.

Vítek Svoboda: To je úžasný, že nejlíp to umí přemýšlet.

Petr Koubský: Nejlíp to umí…

Vítek Svoboda: Tak to je vyloženě funkce přemýšlení…

Petr Koubský: Asi ano.

Vítek Svoboda: … když ti předložím problém…

Petr Koubský: Já jsem s tebou… Promiň, já jsem s tebou chtěl polemizovat a…

Vítek Svoboda: Můžeš.

Petr Koubský: … říkat, že to není tak docela přemýšlení, ale pak jsem to vzdal.

Vítek Svoboda: (smích) Velmi rychle.

Petr Koubský: Máš pravdu. Je to tak. Nejlíp ze všeho dovedou, dokonce bych řekl tvůrčím způsobem, přemýšlet.

Vítek Svoboda: To mě třeba překvapuje. Já bych čekal, že opravdu tam… Že nejlepší budou v nějakých jako faktografických takových řekněme pravidly svázaných oblastech.

Petr Koubský: Ne, to nebyly. Já jsem tam nezadával nějaké směšně lehké úkoly. Když se toho zeptáš, jak se jmenuje hlavní město Francie, tak ti bez problémů odpovědí správně všechny, v tom se nespletou. Ale když se zeptáš na něco složitějšího, co já vím, třeba na chronologii objevu parního stroje, kdo ho vymyslel a kdo ho zlepšoval, tak to bude víceméně správně, ale budou tam věcné chyby, budou tam špatně letopočty, objeví se tam možná nějaké úplně vymyšlené jméno a tak. Ale s tím se dá počítat, protože ty modely fungují, opět to připomínám a vždycky to připomínám, když o nich mluvím, protože lidi na to zapomínají, dokonce i já na to zapomínám, fungují na tom principu, že generují další slovo. Jedno další slovo, kterým pokračuje posloupnost slov a vět, které dosud zazněly. A nic jiného nedovedou, jenom tohleto. Jenom tím mechanismem generování dalšího slova dovedou předstírat, (hudba) velice zdatně často, že mají opravdu nějaké znalosti. Ale ve skutečnosti ty znalosti nemají. To je jenom hledání toho nejpravděpodobnějšího slova, kterým by ta věta pokračovala. A když se nad tímhle zamyslíš, tak ti možná už nebude připadat tak divné, že jsou tvořivé, a přitom že moc dobře neznají fakta. To prostě není Google Search zdokonalený, to je něco úplně jiného. Je to něco, co jsme v počítačích zatím nikdy neměli, takže i proto jsme z toho trošku všichni zmateni.

Vítek Svoboda: (hudba) Kde ty jazykové modely tedy narazily na nějaké svoje limity? Co neumí? Jsou to právě ta práce s fakty?

Petr Koubský: Zásadní limit je práce s aktuálními informacemi. Dal jsem jim otázku, jaké hlavní politické události se staly v Evropě během posledních 14 dnů. S vědomím, že to dopadne špatně. Dopadlo to skutečně špatně. Dva z nich, oba dva ty modely GPT odpověděly, že to nevědí, že mi na to nemohou odpovědět, protože jejich trénovací data tyhle informace neobsahují. To je známo. Microsoft Bing a Google Bard se pokusily o odpověď, řekly mi jasně, tady máš přehled událostí za posledních 14 dní a napsaly tam neuvěřitelné pitomosti. Třeba výsledky voleb z roku 2015 vytáhly a takovéhle záležitosti. Kdyby člověk nevěděl, že se na ně v tomhle nemůže spolehnout, tak by prostě mohl naletět s touhle odpovědí.

Vítek Svoboda: Já mám Bing v mobilu, já se ho zkusím zeptat, jaké jsou hlavní události tohoto týdne.

Petr Koubský: Zkus. (cvakání) Vidím, že píšeš ďábelsky rychle.

Vítek Svoboda: Už píše, už odpovídá… Hm, neumí mi odpovědět. Aktuální hlavní události v Česku a ve světě můžete najít na stránkách iDnes.cz nebo Aktuálně. Takže neodpověděl.

Petr Koubský: To je další možnost. Tady je dobře vidět to, co je potřeba u každého takového testování zdůraznit, že ty odpovědi nejsou nikdy dvakrát po sobě stejné. Tady je vidět, že Bing vůči tobě byl upřímnější než vůči mně v těch testech a poctivě ti řekl, že to neumí. Mně ne. Mně se pokusil odpovědět a odpověděl mi tam pěknou řádku nesmyslů.

Vítek Svoboda: A dá se říct, že to ještě neumí? Dá se předpokládat, že se to naučí ty jazykové modely?

Petr Koubský: Dá. Zrovna tohle se naučí zcela určitě, protože je to jenom otázka toho, aby do těch odpovědí více zahrnuly výsledky vyhledávání na webu. Technicky je to velmi jednoduché, aby tohleto uměly, spíš tam jsou nějaké zábrany možná i právní, protože žádná z těch firem, Microsoft, Google, si nechce příliš riskovat, že ty modely budou poskytovat mylné odpovědi, někdo se na ty odpovědi spolehne, udělá nějakou hloupost a potom bude tu firmu žalovat za vzniklou škodu. Tohle je nevyřešená záležitost, takže tam, kde je to komerční provoz, tam jsou zatím možnosti těch modelů trochu omezeny, mají trochu svázané ruce oproti tomu, co všechno by mohly. To není jejich nezbytná vlastnost.

Vítek Svoboda: Hm, proto taky jsou u těch modelů napsáno často, že… U Bardu je myslím psáno, že to je experiment…

Petr Koubský: Ano.

Vítek Svoboda: … že to je vlastně nějaký jako beta, beta provoz.

Petr Koubský: Ano. Já houby rozumím právním formulacím, ale je velmi pravděpodobné, že tohle psali právníci.

Vítek Svoboda: (smích) Předpokládám. Který ten model z toho testu vyšel nejlíp a který nejhůř? Jestli se to dá takhle říct.

Petr Koubský: Dá samozřejmě. Je to podmíněno dvěma věcmi – tím, že jsem vybral těchto 12 úkolů a žádné jiné, kdyby tam byly jiné, mohlo to třeba dopadnout jinak, a tím, v jakém rozpoložení zrovna byl ten který model, když odpovídal, protože jak říkám, ty odpovědi jsou do určité míry náhodné. Já jsem se snažil o poctivou soutěž v tom smyslu, že jsem si vždycky vzal tu první odpověď, nezkoušel jsem to znova a znova a znova, jestli z toho nevypadne nějaká lepší. Což je to, co by člověk ale dělal většinou, když by mu nešlo o to je porovnat, ale o to dostat tu správnou odpověď. Takže ty výsledky jsou asi trochu horší, než by mohly být. Ale tohle mi připadalo jako jediný způsob, jak je jakž takž férově porovnat. No a z tohoto porovnávání jako nejlepší vyšel GPT-4, což není překvapivé. Je z nich zdaleka nejpokročilejší, je trénovaný na největším objemu dat a konec konců je za peníze. S malým odstupem za ním byl Google Bard, ten rozdíl je opravdu malý a podle mě neodpovídá tomu rozdílu v ceně 20 dolarů proti 0, takže myslím si, že Google Bard je pro většinu lidí v tuhle chvíli dobrá volba. GPT-3.5 je taky docela dobrý, zřetelně méně výkonný než ten jeho větší bráška, ale pořád docela dobrý. Microsoft Bing mě dost zklamal, v některých věcech byl hodně šikovný, ale některé věci, které ty tři ostatní modely zvládaly dobře, tak zase nezvládl vůbec.

Vítek Svoboda: Hm, takže Microsoft, který vlastně rozjel s Googlem tu nenápadnou válku o to, kdo udělá lepší jazykový model, tak vlastně prohrává v tuhle chvíli. Alespoň z toho testu to plyne.

Petr Koubský: To není tak úplně jednoduché, protože jak říkám, ten test má omezení, já bych hrozně nerad nějak moc zobecňoval jeho výsledky a za druhé Microsoft Bing je zcela zřetelně uměle omezený. Velmi silně. Microsoft je prostě opatrný v tomhletom. Pokud mu dá volnější ruce a pokud jako jeho základ použije třeba tu GPT-4 místo 3.5, což může, tak se to velice silně změní.

Vítek Svoboda: Hm. Ukázal se na tom testu i rozdíl třeba v přístupu těch jazykových modelů? Mají nějaká svoje specifika? Třeba že někdo je stručnější, někdo naopak píše květnatě? Já nevím, jak to říct.

Petr Koubský: Ono to spíš záleží na tom, spíš záleží na tom, v jakém tom rozpoložení zrovna jsou. A člověk samozřejmě má tendenci si začít po nějaké době, to testování chvíli trvalo, začít po nějaké době představovat ty modely jako osobnost, jak jako někoho, kdo s tebou, kdo s tebou mluví, takže Bard mi přišel takový mírně sarkastický chvílemi, oba ty modely GPT přezdvořilé, Bing takový malinko potměšilý občas, ale to je moje fantazie, to asi tak reálně není. V zásadě jsou si dost podobné.

Vítek Svoboda: Hm. Překvapilo tě něco při tom testování?

Petr Koubský: Překvapilo. Dal jsem jim otázku, o které jsem byl přesvědčen, že ji nezvládne ani jeden a že ji potom z toho testování vyhodím, protože by nenesla žádnou užitečnou informaci. Ta otázka zněla, jestli se mohlo stát, že Lenin a Hitler někdy bydleli ve stejné ulici.

Vítek Svoboda: Hm…

Petr Koubský: Je málo známý kuriózní historický fakt, že tomu tak skutečně bylo. Sice tam nebydleli ve stejnou dobu, byl mezi tím rozdíl 13 let, ale opravdu si našli byt ve stejné ulici pár bloků od sebe v Mnichově. Lenin v roce 1901, Hitler v roce 1913. Těžko z toho cokoli vyvozovat (smích), ale je to hezká historická kuriozita. Nicméně neuvádí ji Wikipedie, neuvádějí ji ani povrchnější životopisy těch dvou diktátorů, protože konec konců na jaké konkrétní adrese v tom Mnichově kdo z nich bydlel, to není moc zajímavá informace. Zajímavé to vlastně je až v okamžiku, když se najde ta shoda. Ale některé knížky o tom píšou, proto taky o tom vím já. A tak jsem zkusil, jestli některý z nich náhodou si ty knížky nepřečetl a ukázalo se, že GPT-4 ano a že skutečně mi dal velice dobré vysvětlení, jak to, jak to s nimi v tom Mnichově bylo, což mě zaujalo, protože to ukazuje jednak obrovský rozsah trénovacích dat, které ten model absorboval, a jednak dost velkou schopnost z těch dat vyvozovat závěry, vykutat tam takovouhle zasutou informaci, přestože v tom modelu nejsou uloženy doslovné texty. To nemohl být výsledek žádného hledání Lenin, Hitler, same street, něco takovýho, to nefunguje. Ale přesto to ten model nějak dokázal. To mě překvapilo.

Vítek Svoboda: Hm. Taky to asi naznačuje, že až, což by bylo divné, kdyby neudělal, se Bing, tedy Microsoft rozhodne ChatGPT-4 použít v Bingovi, tak by mohl teoreticky Barda…

Petr Koubský: Ano.

Vítek Svoboda: … výrazně předskočit.

Petr Koubský: Nejspíš ano.

Vítek Svoboda: Mně přijde legrační, na začátku, který vlastně byl velmi nedávno, jsme byli u vytržení z toho, co všechno ty AI jazykové modely umí a teď už se z nich vlastně staly takové produkty, které můžeme srovnávat a vlastně se zaměřujeme víc na to, co neumí.

Petr Koubský: Protože už máme za sebou to první okouzlení a přemýšlíme o tom jako o praktické pomůcce. Přemýšlíme o tom opravdu pragmaticky, jak moc mi to může pomoci v mé každodenní práci, k čemu se to hodí a k čemu ne. U takovéhoto nástroje je hodně důležité třeba to, abych se na něj mohl spolehnout. Ono je pěkné, že za mě něco udělá, ale když to potom musím slovíčko po slovíčku všechno zkontrolovat a když to je hledání faktů, tak si je sám ověřit, tak mi to vlastně moc nepomůže. Čili hledáme takové oblasti, ve kterých se na ně spolehnout můžeme. Mluvil jsem o tom generování hypotéz, tam si myslím, že opravdu jsou velice dobré, tam nějaké faktické ověřování ani není důležité, protože jde o to vygenerovat co nejširší paletu nápadů. Neomezeně, nezablokovaně. A v tom jsou dobré. No a v čem jsou dál dobré, to jsou stylistické úpravy textů, napíšu článek, předhodím ho jazykovému modelu, řeknu „přepiš mi to, aby to bylo čitelnější, stylisticky lepší“ a on to udělá. Já se na to podívám, nemusím s tím vším souhlasit, můžu si tam něco sám zase upravit, ale v zásadě je schopen mi ten článek především zjednodušit.

Vítek Svoboda: Hm, tys to AI dokonce nechal pochroupat svůj vlastní text…

Petr Koubský: Tak přece tomu nebudu dávat text někoho jiného.

Vítek Svoboda: … a nechals ho zkritizovat svůj vlastní text (smích).

Petr Koubský: No, tak, tak, tak, tak. Vysvětlil mi, Bard mi vysvětlil, že tam mám nepodložené závěry, protože neplynou z dříve uvedených faktů. A měl pravdu.

Vítek Svoboda: Měl pravdu, no vidíš to. A ty teda sám AI v práci nějak používáš? Nebo třeba budeš po tomhle testu?

Petr Koubský: Jsme noviny a abychom mohli tohle začít používat, tak se na tom budeme muset nějak dohodnout systematičtěji. Já zatím používám AI jako takovou svou interní pomůcku, že třeba tomu předhodím několik odstavců a řeknu: „Je tam nějaký logický rozpor? Najdi mi ho.“ On mi řekne, že jo. Ale nepoužiju potom ty jeho formulace, protože zatím pořád ještě nemáme stanovená žádná pravidla, že tohle můžeme nebo nemůžeme dělat. A on to je etický problém, je to konec konců potenciálně i nějaký copyrightový problém, na tohle na všechno budou muset být stanoveny nějaké politiky.

Vítek Svoboda: Hm. No, každá druhá reklama, která na mě teďka na Twitteru, nebo na X nebo jak se to teď zrovna jmenuje, vyskočí, je jako zaměřena na AI. „Zlepši se v používání AI, jinak budeš pozadu.“ Fakt často je tam, tedy v angličtině, věta: „Kdo se nevzdělává aktuálně v oblasti AI, tak zaostává.“

Petr Koubský: Pochopitelně, to je reklama těch lidí, co na to prodávají kurzy.

Vítek Svoboda: No a je to pravda? Je to pravda? Je člověk, který teďka v tuhle chvíli, samozřejmě nemyslím člověk, kterýho se to vůbec netýká, jo, myslím v oblasti jeho působení, ale člověka, který… Třeba nás dvou. Když se v tuhle chvíli nevzděláváme v AI, tak zaostáváme?

Petr Koubský: Já myslím, že trošku to pravda je, ale nevěřil bych tomu, že všechny ty kurzy opravdu v tom pomůžou. Řekl bych, že většina z nich bude asi hodně nekvalitních a že je to… Za mých mladých let se říkalo „agent s teplou vodou“ takovým těm, co nabízejí věci, které za moc nestojí. Nevím, jak se tomu říká teď. Nějak možná podobně. Myslím si, že je dobré si to zkoušet vlastníma rukama. Že je to lepší než jakýkoli kurz. Hrát si s tím a vyvozovat z toho vlastní závěry. Ono je to strašně jednoduché napsat svůj vlastní text a zeptat se toho modelu, co si o něm myslíš, to člověka nic nestojí. Pět minut času, nic víc. A je to zajímavé. A uděláš si z toho nejenom názor na to, jak se s tím pracuje, ale taky názor na to, jestli tobě konkrétně to k něčemu je, jestli ti to pomáhá, nebo nepomáhá. Ale ano, jinak si myslím, že každý člověk, jehož podstatnou složkou práce je práce s textem, tak by se o to měl zajímat a měl by si to zkoušet, nejenom si o tom někde číst nebo se něco dozvídat, ale opravdu aktivně to zkoušet.

Vítek Svoboda: Hm. A on ten nejlepší, nebo ten, co z toho vyšel nejlepší, ChatGPT-4, jak jsi už říkal, je za peníze. A mě zajímá budoucnost tohohle. Jak tohle bude dál? Budou všechny za poplatek? Nebo budou navždy zadarmo, ale za cenu našich dat, jak je to, jak je to třeba v případě vyhledávačů?

Petr Koubský: Já si myslím, že to bude to i ono. Že těch obchodních modelů vedle sebe bude několik. V tuhle chvíli víme, že Microsoft v další verzi Office, která patrně bude ještě letos, bude mít AI podobnou současnému Bingu zabudovanou jako součást Excelu, Wordu a tak dále.

Vítek Svoboda: To by mohlo být pokračování takové té sponky, co na nás mluvila a měla ty očička, to by bylo hezký.

Petr Koubský: Přesně tak, to je vlastně ta sponka, jaká původně měla být, ale nikdy nebyla. Pan sponka byl předmětem spousty žertů, protože to vlastně měla být taková pomůcka pro uživatele těch programů a nikdy to moc dobře nefungovalo. Tohle asi bude fungovat docela dobře, to asi bude fungovat tak, že napíšeš ve Wordu odstavec a řekneš: „Pokračuj v psaní v tomhle stylu.“ Anebo v Excelu dáš nějaká čísla a řekneš: „Zanalyzuj mi z nich všechno, co se zanalyzovat dá.“ Tak všelijak podobně. Alespoň takhle si to představuju. A to bude za peníze, Office není zadarmo, uvidíme, kolik bude stát ta nová verze (hudba) na předplatné třeba, tak jak se dneska hlavně prodává. To bude jeden obchodní model. Vedle toho určitě něco bude k dispozici volně a bude to, jak říkáš, výměnou za osobní data nebo za něco podobného. Bude to prostě internet, tak jak ho známe.

Vítek Svoboda: Mně přijde zábavný ten přerod, já jsem ho asi nezažil totiž nikdy na vlastní kůži nebo jsem to nevnímal, z té zábavné hračky, ze které jsme všichni nadšení a zkoušíme tam… Já jsem třeba hodněkrát už po něm chtěl, aby mi napsal scénu z Gilmorek a tak dále anebo vygeneroval obrázek prostě psa, co má kočičí nohy, ale teď se z toho vlastně stává ten normálně produkt, něco, co nám může zkvalitnit nebo zjednodušit život, pracovní proces i vlastně tady se to nám před očima mění.

Petr Koubský: Je to tak. myslím si, že tou zábavnou fází to muselo projít, abychom se s tou věcí seznámili, abychom si uvědomili, jaké má možnosti. A tak kdo by odolal, že jo? Kdo by odolal možnosti nechat si napsat fiktivní scénu ze svého oblíbeného seriálu a bavit se tím, že je to trošku dobře a trošku špatně. Všichni děláme takovéhle věci a je to poprvé, co v tom počítači bydlí něco, co to dovede, no tak nepoužívej to, to nejde. Ale o budoucnosti samozřejmě rozhodne to, jak dobře to půjde využít pro naprosto praktické účely.

Vítek Svoboda: Říká vědecký redaktor Deníku N Petr Koubský. Petře, děkuju ti, měj se pěkně. Ahoj.

Petr Koubský: Děkuju za pozvání, Vítku.

Přepis podcastu vznikl se souhlasem Deníku N (denikn.cz).